Kapitán Vladimír Remek odstartoval z kazašského Bajkonuru 2. března 1978 v 16:28 našeho času a v tu chvíli se zapsal do učebnic. Byl prvním člověkem ve vesmíru, který nebyl Američan ani Sovět. Československo se tak stalo třetí zemí, která měla svého člověka na oběžné dráze – dřív než Francie, Británie nebo Japonsko.
Jenže Remek byl jen nejviditelnější kousek mnohem delšího příběhu. Ještě než nastoupil do Sojuzu, létaly kolem Země desítky přístrojů z Ondřejova a pražského Spořilova. A po jeho návratu vyrazila na oběžnou dráhu družice, která měla antény ze svinovacího metru.
Proč zrovna Čechoslovák
Do sovětského programu Interkosmos se Československo zapojilo hned od jeho vzniku v roce 1967. Šlo o spolupráci socialistických zemí: Sověti dodávali rakety a družice, spojenci vědu a přístroje. A naši vědci byli u toho od prvního dne.
Úplně první družice programu, Interkosmos 1, vzlétla 14. října 1969 a nesla detektory slunečního záření z Astronomického ústavu v Ondřejově. Projekt měl poetický název Vlaštovka. O devět let později se v odborném tisku psalo, že československé přístroje nesla každá ze sedmnácti dosud vypuštěných družic Interkosmos.
Ambice sahaly i za železnou oponu. V létě 1969, kdy astronauti Apolla 11 přivezli první měsíční horniny, nabídl inženýr Miloslav Vobecký americké NASA, že by vzorky v Československu prozkoumal metodou, která je neničí. Odvaha mu nechyběla.
Když se pak Sověti rozhodli posílat do vesmíru i hosty ze spřátelených zemí, padla volba v létě 1977 na Československo jako první, po něm mělo letět Polsko a východní Německo. Že šlo hlavně o politickou výkladní skříň, se nikdo moc neskrýval. Posádce na stanici posílali zdravice Brežněv i Husák a Remek z oběžné dráhy nezapomněl připomenout 30. výročí února 1948.
Dva piloti, jedno místo
Lékařským sítem prošli čtyři vojenští letci, do Hvězdného městečka u Moskvy nakonec odjeli dva: Vladimír Remek a Oldřich Pelčák. Oba dostali sovětského velitele – Remek zkušeného Alexeje Gubareva, Pelčák Nikolaje Rukavišnikova – a měsíce trénovali, jako by letěl právě on.
Rozhodnutí přišlo z Prahy až na poslední chvíli. Pelčák se podle sbírky Paměť národa dozvěděl jen dva dny před startem, že poletí kolega. Proč zrovna Remek, o tom se spekuluje dodnes a oficiální vysvětlení nikdy nepadlo. Pelčák to po vojensku shrnul tak, že přišel rozkaz a ten se plní. Zemřel v říjnu 2023 a do vesmíru se nikdy nepodíval.
Osm dní na Saljutu 6
Start se nejdřív o tři dny posunul, pak už šlo všechno podle plánu. Sojuz 28 se další den spojil se stanicí Saljut 6, kde už bydleli Georgij Grečko a Jurij Romaněnko. Ti mimochodem den po příletu hostů slavili rekord: na orbitě vydrželi déle než 84 dní, které předtím držela americká posádka Skylabu.
Remek nebyl jen turista. Zhruba dvacet minut po příletu rozjel pokus Chlorella, ve kterém se porovnával růst řas v beztíži a na Zemi. Následoval experiment Morava, kdy se v sovětské pícce Splav roztavily chloridy mědi, olova a stříbra, aby vědci zjistili, jak v beztíži vznikají nové materiály. Kosmonauti měřili kyslík v tkáních, sledovali, jak hvězdy blednou při zapadání za okraj Země, a vyplňovali psychologické dotazníky.
Třetí den letu přenášela Československá televize tiskovou konferenci z oběžné dráhy. Remek byl evidentně nervózní a slova z něj lezla ztuha, což národ okamžitě odměnil rýmovačkou „Remek ani nemek“. Po návratu se k tomu přidal vtip, podle kterého měl Remek rudé ruce, protože ho sovětští kolegové plácali přes prsty pokaždé, když chtěl na něco sáhnout.
Přistávací modul dosedl 10. března 1978 do stepi zhruba 310 kilometrů západně od Celinogradu, dnešní kazašské Astany. Celý let trval 190 hodin a 16 minut a loď za tu dobu urazila přes 5,2 milionu kilometrů.
Byl jsem hrdý, že jsem si splnil klukovský sen.
Vladimír Remek pro Radio Prague k 40. výročí letu, 2018 (volný překlad)
Magion: družice ze svinovacího metru
Ještě v témže roce vyrazil do vesmíru první samostatný československý objekt. Družice Magion 1 odstartovala 24. října 1978 ze sovětského kosmodromu Pleseck, přibalená k sovětské družici Interkosmos 18. Vážila patnáct kilogramů a měřila 30 × 15 × 16 centimetrů, takže by se vešla do větší krabice od bot. Jméno vzniklo spojením slov magnetosféra a ionosféra, které měla zkoumat.
Postavil ji tým Pavla Třísky a Jaroslava Vojty mezi lety 1974 a 1978 z toho, co bylo po ruce. Antény třeba vznikly z pružných ocelových pásků svinovacího metru – improvizace, za kterou by se nemusela stydět ani posádka Apolla 13. Celý program podle archivních materiálů stál 10 milionů korun.
Od mateřské družice se Magion oddělil 14. listopadu 1978 ve výšce 476 kilometrů. Těsně před prvním spojením se ovšem v pozemní stanici v Panské Vsi porouchalo řízení přijímací antény, takže radost se chvíli odkládala. Nakonec se družice ozvala a pracovala až do 10. září 1981, kdy shořela v atmosféře. Následovaly ještě čtyři větší Magiony, poslední vzlétl v roce 1996.
Přístroje, které mířily na kometu
Nejsložitějším československým kosmickým výrobkem nakonec nebyla družice, ale stabilizované plošiny, které umí přístroje přesně namířit na cíl a udržet je tam. Největší slávu zažily v březnu 1986, kdy sovětské sondy Vega 1 a Vega 2 prolétly kolem Halleyovy komety.
Sondy se dostaly asi 8 500 kilometrů od jádra a právě československé plošiny držely vědecké přístroje zaměřené na jádro komety, zatímco se sonda řítila kolem. Data z Veg se pak hodila i evropské sondě Giotto, která letěla ještě blíž. A protože kometa byla z našich zeměpisných šířek vidět jen mizerně nízko nad obzorem, vypravily Československé aerolinie speciální let, aby si ji lidé mohli prohlédnout z výšky.
Celkem odstartovalo 25 družic Interkosmos a většina z nich nesla něco československého. Poslední vzlétla v roce 1991, kdy už Sovětský svaz i celý program dosluhovaly.
Československá kosmonautika dnes
Nejhmatatelnější památka stojí v Praze. Návratový modul Sojuzu 28 je v Leteckém muzeu Kbely – jediná skutečná kosmická loď v Česku. Vojenskému historickému ústavu ji předali 25. dubna 1981 i s klíčem. Ve sbírkách je i Remkův spací vak, do kterého se na stanici nejen ukládal ke spánku, ale i zahříval při práci.
Tradice „dodáme přístroj, letí to jinde“ přežila i konec Interkosmu. Když v únoru 2020 odstartovala evropská sonda Solar Orbiter, pracovaly české týmy na čtyřech z jejích deseti vědeckých přístrojů – od zrcadel pro koronograf po napájení a software. Ministerstvo školství to tehdy přirovnalo právě k Remkovi a Magionu. Že umíme vymyslet hodně z mála, víme i z jiných českých vynálezů.
A Remek možná brzy přestane být jediný. V červnu 2026 podepsala Evropská kosmická agentura s firmou Vast smlouvu o české misi k Mezinárodní vesmírné stanici. Stíhací pilot Aleš Svoboda, záložní astronaut ESA od roku 2022, má ve druhé polovině roku 2027 usednout do lodi Dragon jako pilot. Definitivně ho ale ještě musí schválit panel všech pěti partnerů stanice.
Do vesmíru se mezitím dvakrát podíval i nejslavnější český plyšák. Jak se tam dostal, najdeš v článku Krtek, který letěl do vesmíru.
Věděli jste?
- Remek se narodil 26. září 1948 v Českých Budějovicích. Při startu mu bylo 29 let, jeho velitel Gubarev měl skoro 47.
- Volací znak posádky Sojuzu 28 zněl Zenit.
- Podle první družice dostal jméno dětský pořad Magion, který Československá televize vysílala v letech 1984 až 1996. Uváděli ho mimo jiné Jan Rosák a Petr Jančařík.
- Magion 4 z roku 1995 už byl první družicí samostatné České republiky.
- Remek později zasedal v Evropském parlamentu a působil jako velvyslanec v Moskvě.
Na závěr
Československá kosmonautika nikdy neměla vlastní raketu ani kosmodrom. Měla ale vědce, kteří uměli udělat anténu ze svinovacího metru a namířit přístroje na kometu z rozjeté sondy. A jednoho pilota, který vydržel osm dní ve vesmíru i tiskovou konferenci v přímém přenosu. Uvidíme, jestli se druhý Čech na orbitě dočká lepších rýmovaček.
Zdroje
- ČT24 – Karel Pacner: Proč letěl do vesmíru jako třetí národnost právě Čechoslovák
- Novinky.cz – Před 40 lety odstartoval Vladimír Remek (průběh letu, experimenty)
- Vojenský historický ústav – Sojuz 28 ve sbírkách VHÚ
- Wikipedia – Soyuz 28 (odklad startu, rekord posádky Saljutu, vtip o rukou)
- GlobalSecurity – Soyuz 28: First Interkosmonaut from Czechoslovakia
- Radio Prague International – Remek vzpomíná po 40 letech
- Britannica – Vladimír Remek
- Pokroky matematiky, fyziky a astronomie (1978) – československé přístroje v Interkosmu
- ČT24 – Oldřich Pelčák, kosmonaut, který do vesmíru neletěl
- Paměť národa – Oldřich Pelčák
- Seznam Zprávy – Zemřel Oldřich Pelčák
- Novinky.cz – Před 40 lety zanikla družice Magion
- Novinky.cz – První československá družice se poprvé ozvala
- Novinky.cz – Druhý Magion a zapojení do Interkosmu od roku 1967
- E15 – rozměry a hmotnost Magionu 1
- Kudy z nudy – Den družice Magion a televizní pořad
- Deník – Retro březen 1986: sondy Vega a let ČSA za kometou
- Deník – návratový modul Sojuzu 28 v Kbelích
- MŠMT – Solar Orbiter s českou účastí
- BusinessInfo.cz – ESA a Vast podepsaly smlouvu o české misi na ISS
- Radio Prague International – Svoboda čeká na schválení mise k ISS
#Rasy69 #trochuovsem #zvedavost69
