Čtrnáctého listopadu 2007 přestřihl manažer newyorské energetické firmy Con Edison slavnostně kabel na ulici v Manhattanu. Tím po 125 letech skončila dodávka stejnosměrného proudu, kterou v roce 1882 rozjel Thomas Edison ve své elektrárně v Pearl Street. Poslední budova, která ho ještě brala, stála na adrese 10 East 40th Street.

Jedna válka tak oficiálně skončila víc než sto let po svém vrcholu. Válka proudů měla všechno, co má mít dobrý seriál: génia, který se nevešel do kolonek, magnáta, který rád vyhrával, a podnikatele z Pittsburghu, na kterého se dnes trochu zapomíná, přestože byl Edisonovým skutečným protivníkem. A taky psy, koně, elektrické křeslo a jednoho slona, který k celé věci přišel úplně nevinně.

Dva vynálezci, jedna dílna

Nikola Tesla se narodil v roce 1856 ve Smiljanu v dnešním Chorvatsku a do Ameriky dorazil v roce 1884 skoro bez peněz. Mimochodem, v letním semestru 1880 navštěvoval přednášky na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde ho podle všeho ovlivnil fyzik Ernst Mach, rodák z Chrlic u Brna. Diplom si z Prahy ani odjinud neodvezl.

Nikola Tesla na portrétní fotografii z roku 1890
Nikola Tesla kolem roku 1890. Foto: Napoleon Sarony

V New Yorku nastoupil k Edisonovi, který tehdy byl největší hvězdou elektrotechniky. Vydrželi spolu jen několik měsíců. Podle Teslových vzpomínek mu za vylepšení stejnosměrných dynam slíbili odměnu 50 000 dolarů, v dnešních penězích přes milion. Když práci dodělal a přišel si pro peníze, dozvěděl se, že šlo o vtip. Populární verze dává Edisonovi do úst hlášku, že Tesla zatím nerozumí americkému humoru.

Má to jeden háček: celý příběh známe jen od Tesly a svědek se k němu nenašel. Některé verze navíc slib nepřipisují Edisonovi, ale vedoucímu dílen. Jisté je, že Tesla odešel naštvaný a nějakou dobu podle vlastních slov přežíval i jako dělník při kopání výkopů. Pokud tě zajímá, kolik dalších vynálezců vyšlo s Edisonem nebo s patenty nakrátko, mrkni na vynálezce, které okradla historie.

Reklama

O co se vlastně bojovalo

Edison stavěl na stejnosměrném proudu. Ten teče jedním směrem, s tehdejší technikou ho ale nešlo rozumně přenášet na velké vzdálenosti. Elektrárna proto musela stát zhruba do jedné míle od zákazníků. Střídavý proud mění směr mnohokrát za sekundu a hlavně jde snadno transformovat: vyrobíš ho, zvedneš na vysoké napětí, pošleš daleko tenkými dráty a u domu ho zase snížíš.

Thomas Edison se svým fonografem v roce 1878
Thomas Edison se svým fonografem, 1878. Foto: Levin C. Handy (ateliér Brady), volné dílo, Wikimedia Commons

Na střídavý proud vsadil George Westinghouse, vynálezce železniční vzduchové brzdy. V roce 1886 spustil v Buffalu první komerční střídavou síť v USA a na konci roku 1887 už měl 68 střídavých elektráren proti Edisonovým 121 stejnosměrným. Chyběla mu jediná věc: pořádný motor na střídavý proud.

A tady přichází Tesla. V květnu 1888 přednesl v Americkém institutu elektroinženýrů přednášku o novém systému střídavých motorů a transformátorů a v červenci prodal patenty Westinghousovi. Dostal 25 000 dolarů v hotovosti, 50 000 ve směnkách a k tomu poplatek 2,50 dolaru za každou koňskou sílu prodaných motorů. Pro úplnost: italský inženýr Galileo Ferraris představil podobný motor v Turíně o dva měsíce dřív. Tesla ale navrhl celý systém, od generátoru po rozvod, a měl za sebou investory.

Psi, koně a „westinghousování“

Edison věděl, že na účtech prohrává, a tak přesunul souboj na pole strachu. Jeho firma rozesílala brožury s varováním před smrtícím střídavým proudem. Pak se objevil elektrotechnik Harold P. Brown, muž s posláním dokázat, že střídavý proud zabíjí.

George Westinghouse na portrétu z roku 1906
George Westinghouse, jehož jméno chtěl Edison spojit s popravou. Foto: Joseph G. Gessford, 1906, CC0, Wikimedia Commons

Třicátého července 1888 přivedl Brown na pódium Kolumbijské univerzity asi 34kilového novofundlanďana zavřeného v kleci. Pouštěl do něj stejnosměrný proud až do tisíce voltů a pes přežil. Pak přepnul na střídavý a při zhruba třech stech voltech pes padl mrtvý. Druhého psa zachránil zástupce spolku na ochranu zvířat, který akci zastavil.

V prosinci 1888 Brown pokusy zopakoval v Edisonově laboratoři ve West Orange, tentokrát na dvou telatech a koni o váze zhruba 560 kilo. Edison mu půjčil vybavení i asistenta. Toulavé psy prý Brownovi sháněli kluci z okolí za čtvrtdolar za kus. Brown pak vyzval Westinghouse k souboji: každý se nechá připojit ke „svému“ proudu a napětí se bude zvyšovat, dokud jeden nevzdá. K souboji nikdy nedošlo.

Edison mezitím vymyslel marketingový tah, za který by se nemusela stydět žádná dnešní agentura. Navrhl, aby se popravě elektřinou říkalo „westinghousovat“. Jméno konkurenta jako sloveso pro smrt, to se jen tak nevidí.

Strach přitom nebyl úplně vymyšlený. Nad New Yorkem visely spleti drátů a 11. října 1889 zemřel na sloupu na rohu ulic Chambers a Centre montér telegrafní společnosti Western Union John Feeks. Jeho drát se zkřížil s vedením elektrického osvětlení a tisíce lidí dole přihlížely, jak tělo hodinu visí v drátech a jiskří. Pro Edisonovu kampaň to byla tragédie, která přišla vhod.

Elektrické křeslo jako reklama

New York mezitím v červnu 1888 schválil zákon, který nahradil oběšení popravou elektřinou. Brown se stal poradcem komise a prosadil, aby křeslo pohánělo střídavé dynamo značky Westinghouse. Westinghouse ho odmítl prodat, Brown ho tedy sehnal oklikou.

Prvním odsouzeným byl William Kemmler z Buffala, který zabil svou družku sekerou. Westinghouse mu zaplatil právníky a ti se odvolávali až k Nejvyššímu soudu USA s tím, že jde o krutý trest. Neuspěli. Šestého srpna 1890 ve věznici Auburn dostal Kemmler první ránu zhruba 700 voltů, jenže po sedmnácti sekundách se ukázalo, že pořád žije. Generátor se musel znovu nabít a celá poprava trvala asi osm minut.

Byli by na tom líp, kdyby použili sekeru.

George Westinghouse po popravě Williama Kemmlera, 1890

The New York Times dal reportáži titulek, že to bylo mnohem horší než oběšení. Edison chtěl ukázat, že střídavý proud je smrtící. Ukázal hlavně to, že s ním zatím nikdo neumí zacházet.

Jak válka skončila

Rozhodli ji nakonec bankéři. Edisonova firma se v dubnu 1892 pod tlakem J. P. Morgana spojila s konkurenční Thomson-Houston, která už střídavý proud vyráběla. Nová společnost dostala jméno General Electric, Edisonovo jméno z ní zmizelo a jeho éra v čele elektrotechnického byznysu skončila. O dohodě se podle některých zdrojů dozvěděl den předem.

Noční osvětlení světové výstavy v Chicagu roku 1893, válka proudů
Světová výstava v Chicagu 1893, Grand Basin při nočním osvětlení. Foto: William Henry Goodyear, Brooklyn Museum

V roce 1893 se soutěžilo o osvětlení světové výstavy v Chicagu. General Electric nabídla 554 000 dolarů, Westinghouse se střídavým proudem 399 000 a vyhrál. Na téže výstavě mimochodem 12. srpna 1893 dirigoval Antonín Dvořák, který tehdy žil v Americe – viz příběh Novosvětské symfonie. Výstava zářila víc než sto tisíci žárovkami a o něco později Westinghouse získal zakázku na elektrárnu u Niagarských vodopádů. Šestnáctého listopadu 1896 se do Buffala, vzdáleného asi 40 kilometrů, rozsvítil proud z Niagary. Tady už bylo rozhodnuto.

Zbývala Teslova smlouva. Poplatky za koňskou sílu se s rozmachem střídavého proudu měnily v pořádnou zátěž a Westinghouseova firma byla v dluzích. Legenda říká, že Tesla smlouvu teatrálně roztrhal a vzdal se miliard. Střízlivější verze: v roce 1897 se dohodli, že Westinghouse patenty jednorázově odkoupí asi za 216 000 dolarů. Tesla tedy neodešel s prázdnou, jen s mnohem menší částkou, než jakou by mu mohly vynést poplatky.

Co se o válce proudů traduje špatně

Slon Topsy

Snad nejznámější příběh tvrdí, že Edison v roce 1903 zabil na Coney Island elektřinou slonici Topsy, aby předvedl, jak je střídavý proud nebezpečný. Topsy tam opravdu zemřela, 4. ledna 1903 v zábavním parku Luna Park, a její majitelé ji zabili kombinací jedu, smyčky a elektřiny. Film o její smrti natočila Edisonova filmová firma a nese jeho jméno.

Jenže válka proudů tou dobou byla deset let pryč a Edison už s elektrárenským byznysem neměl nic společného. Badatelé z projektu Edison Papers na Rutgersově univerzitě v jeho korespondenci nenašli o Topsy ani zmínku. Smutný příběh, ale za smrt Topsy můžou její majitelé, ne Edison.

Tesla proti Edisonovi

Dnešní internet z války proudů dělá souboj dvou géniů. Ve skutečnosti proti sobě stály hlavně firmy, Edisonova a Westinghouseova. Tesla dodal klíčové patenty, ale s kampaněmi, psy ani křeslem neměl nic společného. A ještě jedna ironie: v roce 1917 dostal Tesla od institutu elektroinženýrů Edisonovu medaili, nejvyšší ocenění v oboru. Nejdřív ji odmítal, pak se nechal přemluvit. Uprostřed ceremoniálu prý zmizel a přátelé ho našli u nedaleké knihovny, jak krmí holuby.

Věděli jste?

  • Československý elektrotechnický gigant Tesla dostal jméno na počest Nikoly Tesly. Když se komunisté pohádali s Jugoslávií, začalo se tvrdit, že TESLA znamená „technika slaboproudá“.
  • První Edisonova elektrárna v Pearl Street zásobovala v roce 1882 jen 59 zákazníků.
  • Některé starší výtahy v New Yorku jezdí na stejnosměrný proud dodnes, jen si ho budovy samy vyrábějí ze střídavého.
  • Edisonovu medaili dostal ještě před Teslou i George Westinghouse, muž, jehož jméno chtěl Edison udělat synonymem pro popravu.
  • Edison měl na kontě přes tisíc patentů, Tesla kolem tří set. Pomník ale má Tesla, a to i v Praze-Dejvicích.

Na závěr

Válku proudů vyhrála fyzika, ne marketing. Edison měl slavné jméno, laboratoř a ochotu nechat na pódiu zabíjet psy, a přesto prohrál, protože střídavý proud prostě dojel dál. Tesla zemřel v roce 1943 skoro bez peněz v hotelovém pokoji v New Yorku a dnes je slavnější než kdy za života. Pokud hledáš poučení, tady je: s fyzikou se nehádej. A pokud ti někdo slíbí odměnu 50 000 dolarů, chtěj to písemně.

A když už jsme u vynálezců s příběhem, mrkni i na české vynálezy, o kterých jsi nevěděl. Najdeš mezi nimi i muže, kterému se přezdívalo Moravský Edison.

Zdroje

#Rasy69 #trochuovsem #zvedavost69