Většina Čechů zná začátek té melodie zpaměti, i když by nedokázala říct, odkud je. Pomalé, smutné téma anglického rohu, při kterém se zastaví i lidé, kteří o vážné hudbě tvrdí, že ji nesnášejí. Jenže tahle „nejčeštější“ hudba vznikla v New Yorku, americkou premiéru měla dřív než českou a Američané o ní dodnes mluví, jako by byla jejich.

Novosvětská symfonie, oficiálně Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“, je možná nejslavnější skladba, jakou kdy Čech napsal. A kolem jejího vzniku koluje skoro tolik legend jako kolem Krtka.

Proč se Dvořák vydal do Ameriky

Na začátku byla nabídka, jakou se neodmítá. Bohatá Newyorčanka Jeannette Thurberová založila Národní konzervatoř hudby a chtěla, aby ji vedl Antonín Dvořák. Představovala si, že muž, který dal hudební tvář Čechům, pomůže najít vlastní hudební jazyk i Američanům.

Plat: 15 000 dolarů ročně. Podle časopisu BBC Music to bylo zhruba pětadvacetkrát víc, než bral jako profesor pražské konzervatoře. K tomu tři hodiny práce denně a čtyři měsíce letních prázdnin. Dvořák zpočátku váhal, přemluvila ho až manželka Anna. Za penězi na velké dílo se do Ameriky mimochodem vydal i Alfons Mucha, a s jakým výsledkem, se dočteš v článku Slovanská epopej.

V září 1892 nastoupil v Brémách na parník Saale. Plavba trvala devět bouřlivých dní a Dvořák si později pochvaloval, že nemocní byli všichni na palubě kromě něj. 27. září přistál v Hobokenu a s rodinou se usadil v pětipokojovém bytě na východní 17. ulici na Manhattanu.

Reklama

Zpívající údržbář a melodie Nového světa

Jedním z prvních lidí, kteří Dvořákovu Ameriku ovlivnili, byl student, který si přivydělával jako údržbář. Afroamerický zpěvák Harry Burleigh získal na konzervatoři stipendium a při úklidu chodeb si prozpěvoval spirituály. Dvořák ho uslyšel a požádal, aby mu zazpíval.

Stalo se z toho zvykem. Burleigh mu zpíval písně otroků a jejich potomků a Dvořák poslouchal. V květnu 1893 pak deníku New York Herald řekl, že v černošských melodiích Ameriky nachází vše, co je potřeba pro velkou hudební školu. Na konci 19. století to od evropské hudební celebrity znělo jako malá revoluce.

Jedno je ale potřeba uvést na pravou míru: Novosvětská nepoužívá žádný skutečný spirituál ani indiánskou píseň. Dvořák si nasál jejich ducha a pentatonické melodie, ale témata psal vlastní. Jedno flétnové téma prý připomíná spirituál Swing Low, Sweet Chariot. A Burleigh, mimochodem, Dvořákovi pomáhal opisovat party pro orchestr.

Léto v Iowě, kde se mluvilo česky

Teď jedna z nejčastějších legend: Novosvětská vznikla na americkém venkově v Iowě. Nevznikla. Dvořák ji začal psát v lednu 1893 v New Yorku a dokončil 24. května. Do Iowy odjel až potom.

Ta cesta ale stojí za to. Dvořákův asistent, houslista Josef Kovařík, pocházel z vesnice Spillville v Iowě, kde žili hlavně Češi. Když slyšel, že Mistr plánuje léto na Vysoké u Příbramě, navrhl mu, ať jede raději k nim. V červnu 1893 se celá výprava vydala vlakem na zhruba dvoutisícikilometrovou cestu.

Spillville měl asi 350 obyvatel, česky se tam mluvilo na ulici i v kostele svatého Václava a Dvořák psal domů, že mu to připomíná Vysokou. Vstával brzy, chodil na procházky, ráno hrál v kostele na varhany staré písně pro místní babičky a dopoledne skládal. Během léta tam dokončil smyčcový kvartet F dur, kterému se dnes říká „Americký“. V jedné z jeho vět prý zní zpěv ptáka tangary, kterého slyšel na procházkách k řece Turkey.

Novosvětská symfonie a Spillville – dům v Iowě, kde Antonín Dvořák bydlel v létě 1893, na fotografii z roku 1927
Dům ve Spillville, kde Dvořák strávil léto 1893, na snímku z roku 1927. Dnes je v něm muzeum hodin. Foto: neznámý autor, Wikimedia Commons (volné dílo)

V srpnu si odskočil do Chicaga, kde 12. srpna dirigoval koncert na „Českém dni“ světové výstavy. Té samé výstavy, kterou osvětlovaly tisíce žárovek na střídavý proud a o které se dočteš v článku Tesla vs. Edison: válka proudů. Podle vzpomínek se Dvořák v Chicagu nejvíc radoval z rakouské restaurace, kde točili dovážený plzeňský ležák a hrála dechovka složená skoro celá z Čechů.

Potlesk po každé větě a šek bez krytí

Premiéra přišla 16. prosince 1893 v Carnegie Hall. Hrála Newyorská filharmonie, která si symfonii objednala, a dirigoval Maďar Anton Seidl. Publikum tleskalo po každé větě, což se v koncertních síních zrovna nedělá, a Dvořák se musel pokaždé klanět. Kritik deníku New York Times ji druhý den označil za energické a krásné dílo.

Méně slavná je finanční dohra. Ameriku tehdy zasáhla hospodářská krize a mecenáši konzervatoře začali couvat. Podle serveru G.cz dostal Dvořák šek na 7 500 dolarů, který neměl krytí. Zachránil ho až berlínský nakladatel Fritz Simrock, který koupil všechna jeho americká díla.

V Evropě zazněla Novosvětská poprvé v červnu 1894 v Londýně. Praha si musela počkat až do 4. ledna 1896. Tehdy ji v Rudolfinu dirigoval sám Dvořák na úplně prvním koncertě nově založené České filharmonie.

Largo, které se stalo „lidovkou“

Nejslavnější je druhá věta, Largo. Její melodii hraje anglický roh, nástroj, který si Dvořák vybral pro jeho melancholický tón. Často se to spojuje s jeho steskem po domově a sám Dvořák se po pár letech do Čech opravdu těšil. V dubnu 1895 se vrátil.

Melodie Larga ale začala žít vlastním životem. V roce 1922 na ni jiný Dvořákův žák, William Arms Fisher, napsal text a vznikla píseň Goin‘ Home. Zpívala se tak často a tak samozřejmě, že ji spousta Američanů dodnes považuje za starý spirituál. Kruh se uzavřel: Dvořák se inspiroval spirituály a jeho melodie se pak za spirituál začala vydávat sama.

Letěla Novosvětská symfonie na Měsíc?

V Česku se traduje, že Neil Armstrong vystoupil na Měsíc za zvuků Novosvětské. Hezký obrázek, jenže takhle to nebylo. Pravdivé jádro je skromnější a vlastně zajímavější.

Armstrong měl podle serveru Kosmonautix mezi osobními věcmi magnetofonovou kazetu s nahrávkou Novosvětské. Prý ji během letu nejspíš ani nepustil a není jasné, jestli kazeta byla s ním v lunárním modulu, nebo zůstala na oběžné dráze. Obsah Armstrongova osobního balíčku navíc nikdy nebyl celý zveřejněn. Takže: na palubě Apolla 11 Dvořák nejspíš byl. Při prvním kroku ale zněl jen šum v rádiu a Armstrongova slavná věta. Víc o tom, co se při přistání skoro pokazilo, najdeš v článku Přistání na Měsíci, jak ho neznáš.

Věděli jste?

  • Dvořák byl vášnivý milovník lokomotiv. Jako devítiletý kluk viděl v Nelahozevsi projíždět vlaky na nové trati z Prahy a v New Yorku se chodil dívat na vlaky z náspu.
  • Poslední věta Novosvětské byla hymnou Mezinárodního úřadu pro výstavy (BIE).
  • Spillville dostal jméno po svém zakladateli Josephu Spielmannovi. Dům, kde Dvořák bydlel, je dnes muzeem hodin.
  • Do Spillville si Dvořák vzal všech šest dětí, tetu i kuchařku.

Na závěr

Památník Antonína Dvořáka ve Spillville v Iowě na fotografii z roku 1927
Dvořákův památník ve Spillville na snímku z roku 1927. Česká vesnice v Iowě na svého hosta nezapomněla. Foto: neznámý autor, Wikimedia Commons (volné dílo)

Česká symfonie napsaná v New Yorku, inspirovaná písněmi, které Dvořákovi zpíval údržbář, dohraná v Praze až po Londýně a nakonec přibalená v kazetě na cestu k Měsíci. Nejslavnější česká skladba je vlastně cestovatelka. Což k Dvořákovi sedí, protože kdyby ve Spillville jezdil vlak, chodil by ho každý den kontrolovat. Další věci, které svět zná a netuší, že jsou české, najdeš v článku Dolar, pils a turbína.

Zdroje

#Rasy69 #trochuovsem #zvedavost69