Představ si, že ti hrozí trest smrti za vlastizradu a jediný způsob, jak se zachránit, je přesvědčit soud, že jsi obyčejný podvodník. Přesně v téhle situaci se v létě 1945 ocitl nizozemský malíř Han van Meegeren. A protože mu nikdo nevěřil, musel to dokázat štětcem.

Han van Meegeren je možná nejslavnější padělatel obrazů 20. století a jeho příběh má všechno: uraženou ješitnost, chemii z kuchyňské trouby, muzejní experty v rozpacích i Hermanna Göringa, který zaplatil jmění za obraz namalovaný pár let předtím.

Han van Meegeren: malíř, kterého kritici odepsali

Han van Meegeren se narodil v roce 1889 v nizozemském Deventeru a chtěl být velkým malířem. Technicky na to měl, kritici ale jeho vlastní obrazy odbývali jako staromódní napodobování starých mistrů. Bez vlastního výrazu, bez nápadu.

Van Meegeren to nesl těžce. Podle životopisců se rozhodl, že kritikům ukáže, co jejich soudy stojí: namaluje obraz, který budou oslavovat jako mistrovské dílo, a pak se jim vysměje. Druhá část plánu se nikdy nekonala. Peníze se ukázaly jako silnější motivace než pomsta.

Reklama

Recept na tři sta let starý obraz

Udělat nový obraz, který vypadá staře, je těžší, než se zdá. Olejová barva schne roky a odborníci tehdy měli jednoduchý test: potřít povrch lihem nebo do něj píchnout rozžhavenou jehlou. Čerstvá barva změkne, stará ne.

Van Meegeren si během 30. let vyvinul vlastní metodu. Malíval štětci z jezevčích chlupů jako staří mistři a do barev přidával bakelit, jeden z prvních plastů. Hotový obraz pak zapekl v troubě při zhruba sto až sto dvaceti stupních a bakelit barvu vytvrdil tak, že prošla líhem i jehlou. Nakonec plátno přetočil přes válec, aby povrch popraskal, a do prasklinek vetřel tuš, která napodobila staletý prach.

Je to jediný známý padělatel, který s bakelitem pracoval. Což se mu nakonec stalo osudným.

Kristus v Emauzích: falzum v muzeu

Vybral si Johannese Vermeera, malíře Dívky s perlou. Od Vermeera se dochovalo jen pár desítek obrazů, takže objev „nového“ byl senzace, po které experti toužili.

Dívka s perlou, pravý obraz Johannese Vermeera z doby kolem roku 1665
Pravý Vermeer: Dívka s perlou, kolem roku 1665, Mauritshuis v Haagu. Johannes Vermeer, volné dílo, Wikimedia Commons

V roce 1937 se na trhu objevil obraz Kristus v Emauzích. Uznávaný znalec Abraham Bredius ho prohlásil za mistrovské dílo Johannese Vermeera z Delftu. Rembrandtova společnost ho koupila za 520 000 guldenů a darovala muzeu Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu.

Han van Meegeren – padělek Kristus v Emauzích na fotografii z roku 1945
Kristus v Emauzích, falešný Vermeer, kterého v roce 1937 koupilo rotterdamské muzeum. Foto: Koos Raucamp / Anefo, Nationaal Archief, CC0

Jak mohl obraz z roku 1937 oklamat ty nejlepší? Všichni chtěli věřit, že Vermeer namaloval něco nového. A když nejvyšší autorita řekne „pravý“, málokdo se odváží odporovat.

Vermeer pro Göringa

Po Emauzích už van Meegeren nepřestal. Během války prodal další „Vermeery“ i obrazy připisované Pieteru de Hoochovi. Podle Wikipedie mu padělky vynesly odhadem 5,5 až 7,5 milionu guldenů.

Nejslavnějším kupcem byl Hermann Göring, nacistický říšský maršál a vášnivý sběratel umění, většinou ukradeného. V roce 1942 mu obchodník Alois Miedl prodal „Vermeerův“ obraz Kristus a cizoložnice za 1,65 milionu guldenů. Některé zdroje uvádějí, že Göring za něj místo peněz směnil 137 obrazů ze své sbírky.

Göringova sbírka skončila na konci války ukrytá v rakouském solném dole, kde ji našli Spojenci. A spolu s ní i „Vermeera“, jehož původ vedl rovnou k van Meegerenovi.

Jak dokázat, že jsi podvodník

V roce 1945 van Meegerena zatkli. Obvinění znělo: prodal nizozemské kulturní dědictví nepříteli. Za kolaboraci hrozil i trest smrti.

Obrana měla jediný argument a van Meegeren ho vyslovil: ten obraz jsem namaloval já. Vyšetřovatelé mu nevěřili. Muž, který o sobě tvrdí, že namaloval Vermeera? To říká každý, kdo se chce vykroutit.

A tak v září 1945 malíř namaloval dalšího „Vermeera“ v uzavřené místnosti před svědky jmenovanými soudem a před fotografy z tisku. Vznikl obraz Ježíš mezi učiteli. Mezinárodní komise vedená belgickým chemikem Paulem Coremansem pak v barvách padělků našla bakelit. Lahvička s ním stála přímo ve van Meegerenově ateliéru.

Z vlastizrádce národním hrdinou

Tady se příběh obrací naruby. Muž, který měl být zrádcem, se najednou stal hrdinou, který napálil Göringa. Soud začal 29. října 1947 a podle průzkumu veřejného mínění z téhož měsíce byl van Meegeren druhým nejpopulárnějším mužem Nizozemska. Před ním byl jen premiér, za ním princ Bernhard.

Obvinění z kolaborace padlo, zůstal podvod a padělání. 12. listopadu 1947 dostal rok vězení. Do vězení ale nikdy nenastoupil. Po dvou infarktech zemřel 30. prosince 1947 v Amsterdamu ve věku 58 let.

Podle některých zdrojů u soudu prohlásil, že jeho triumf padělatele byl zároveň jeho porážkou jako umělce. Kritici, kterým chtěl dokázat svůj talent, ho nakonec opravdu nemohli přehlédnout. Jen ne tak, jak si představoval.

Věděli jste?

  • Definitivní vědecký důkaz přišel až v roce 1967. Vědci z Carnegie Mellon změřili v Emauzích radioaktivní olovo-210 a ukázali, že barva nemůže pocházet ze 17. století.
  • Göring prý po zprávě, že jeho Vermeer je falešný, vypadal, jako by poprvé zjistil, že na světě existuje zlo. Tak to aspoň traduje historka, která se o něm vypráví.
  • Obraz Kuplířka v Courtauldově institutu v Londýně byl dlouho jen podezřelý. Až v roce 2011 v něm analýza našla bakelit a potvrdila van Meegerena.
  • Padělal se i sám padělatel: jeho styl napodoboval syn a objevovali se i další imitátoři „van Meegerenů“.

Na závěr

Van Meegeren chtěl, aby ho svět uznal jako velkého malíře. Uznal ho jako velkého podvodníka a lidé ho za to milovali. Možná proto, že napálil přesně ty, které napálit chtěl každý: nafoukané experty a Göringa. Další příběhy o tom, jak se dějiny umí vypsat se jmény i bez nich, najdeš v článcích Vynálezci, které okradla historie a Tesla vs. Edison: válka proudů. Jiný příběh slavných obrazů najdeš v článku Slovanská epopej: dvacet obrazů, které sto let hledají domov.

Zdroje

#Rasy69 #trochuovsem #zvedavost69