Češi cestují rádi a hodně, a tak si o nás leccos myslí i v zahraničí. Ten pán s paštikou v batohu a ponožkami v sandálech je klišé, ale klišé nevznikají z ničeho. Jenže dnes už nejde jen o pověst. Řada oblíbených destinací zavedla pravidla, za jejichž porušení se platí v eurech, a ne zrovna v malých.

Kam nejčastěji jezdíme? Podle Českého statistického úřadu mířilo v roce 2025 nejvíc delších zahraničních cest do Itálie (14,1 %), Chorvatska (11,1 %), Egypta (8,9 %), Rakouska (8 %), Řecka (7,4 %) a na Slovensko (7 %). Prošli jsme pravidla pro turisty v zemích, kam Češi jezdí nejvíc, a vybrali ta, která tě můžou zaskočit.

Itálie: na schody nesedat, písek nebrat

Španělské schody v Římě vznikly v letech 1723 až 1725 a skoro tři sta let se na nich sedělo, jedlo a fotilo. V srpnu 2019 ale Řím sezení a lehání na schodech zakázal. Pokuta začíná na 250 eurech a kdo schody ušpiní nebo poškodí, může zaplatit až 400 eur. Do Fontány di Trevi se pak nesmí lézt vůbec, i kdyby bylo čtyřicet stupňů.

Pravidla pro turisty – Španělské schody a kostel Trinità dei Monti v Římě na dobové fotografii z konce 19. století
Španělské schody v Římě kolem let 1880–1895, kdy se na nich ještě smělo sedět. Foto: neznámý autor, Rijksmuseum Amsterdam (volné dílo)

Na Sardinii si zase dej pozor na suvenýry. Zákon z roku 2017 tam zakazuje odvážet a prodávat písek, oblázky a mušle a pokuta může dosáhnout 3 000 eur. Že to místní myslí vážně, zjistil v roce 2020 francouzský turista, kterému na letišti v Cagliari našli v zavazadle asi dva kilogramy písku v plastové lahvi. Zaplatil tisíc eur. O rok dřív zastavili francouzský pár, který měl v autě na trajekt čtyřicet kilo písku.

A Benátky? Tam se v roce 2026 platil vstupní poplatek pro jednodenní návštěvníky celkem 60 dní, od 3. dubna do 26. července, vždy od 8:30 do 16:00. Kdo zaplatil aspoň čtyři dny předem, dal 5 eur, kdo později, 10 eur. Ostrovy jako Lido, Murano nebo Burano se neplatí. Pokud jedeš v příštích letech, kalendář poplatkových dnů si ověř na oficiálním webu města, mění se.

Reklama

Chorvatsko: plavky patří na pláž

Naše nejoblíbenější moře má jedno jednoduché pravidlo, které spousta lidí ignoruje: z pláže do města se převlékni. Split zavedl pokutu 150 eur za procházky do půli těla nebo v plavkách v historickém centru. Stejně vysoká pokuta hrozí za pití alkoholu na veřejném prostranství.

Peristyl Diokleciánova paláce ve Splitu, historické centrum, kde se v plavkách chodit nesmí
Peristyl Diokleciánova paláce ve Splitu. Foto: TimeTravelRome, CC BY 2.0, Wikimedia Commons

Diokleciánův palác je památka UNESCO, ne prodloužení pláže. Místní to vnímají podobně, jako kdyby k nám na Staroměstské náměstí někdo přišel v trenkách s nafukovacím lehátkem. A ano, paštiku si s sebou klidně vezmi. Jen ji nejez na schodech katedrály.

Řecko: pozor na podpatky i na vlastní dlaň

Řecké památky nepřežily tisíce let proto, aby je zničily jehlové podpatky. Už v roce 2009 Řecko zakázalo na archeologických lokalitách vysoké podpatky, jídlo a pití, protože poškozují starobylý kámen. Žvýkačky zakázané nebyly, ale údržbáři jich jen zpod mramorových sedadel athénského Ódeia seškrábali skoro 27 kilo. Pohodlné boty jsou tedy nejen praktické, ale i zákonné.

Zrádnější je řeč těla. Otevřená dlaň s roztaženými prsty natažená proti něčímu obličeji se jmenuje moutza a v Řecku patří k nejhorším urážkám. Má kořeny v Byzanci, kde se odsouzencům mazaly obličeje sazemi. Když tedy na číšníka máváš otevřenou dlaní nebo mu ukazuješ „pět“, raději dej prsty k sobě. Opatrně i s gestem „OK“ z palce a ukazováčku, které Řekové berou jako vulgární.

A ještě jedna past: Řekové říkají „ne“ (ochi) krátkým pohybem hlavy nahoru, často se zvednutým obočím a mlasknutím. Turisté to snadno spletou s kývnutím. Takže pokud ti na otázku, jestli je pokoj s výhledem na moře, někdo „kývne“ a zvedne obočí, nejásej předčasně.

Egypt a Turecko: bakšiš a ponožky bez děr

Egypt v roce 2025 rostl nejvíc z šestice nejoblíbenějších destinací (o 29,6 %), takže se vyplatí znát místní kulturu spropitného zvanou bakšiš. Není to jen dýško, ale i dar nebo almužna, a pro mnoho lidí ve službách je to podstatná část příjmu. Podle průvodce Egypt Tours Plus se v hotelu dává pokojské 100 až 200 egyptských liber denně (ideálně každé ráno, ne až na konci pobytu) a nosiči 50 až 100 liber za zavazadlo. V restauraci bývá na účtu už 12% servisní poplatek, k němuž se obvykle přidává dalších 10 až 15 %. Bakšiš se předává nenápadně a v čistých bankovkách, ne v hromádce drobných se slovy „to je všechno, co mám“.

V Turecku narazíš hlavně na mešity. Před vstupem na koberec se zouvá, takže si vezmi ponožky, za které se nebudeš stydět. Muži i ženy by neměli mít šortky ani tílka, ženy si zakrývají vlasy šátkem a nosí sukni pod kolena nebo kalhoty. Velké mešity jako Modrá mešita v Istanbulu často zdarma půjčí přehoz. Nechoď tam během modlitby ani v pátek kolem poledne, nefoť modlící se lidi a neprocházej před nimi.

Mallorca a Ibiza: večírek na ulici nebude

Kdo jede do Španělska pařit, měl by vědět, že od května 2024 platí na části Baleár přísnější pravidla. V oblastech Palmy, Llucmajoru a Calvià (kam patří Magaluf) na Mallorce a v Sant Antoni na Ibize se mezi půl desátou večer a osmou ranní neprodává alkohol v obchodech. Zákaz má platit nejméně do konce roku 2027.

K tomu se přidávají pokuty za opilecké sešlosti na veřejnosti. Za závažný přestupek se platí 750 až 1 500 eur, za velmi závažný až 3 000 eur. Lodní večírky nesmí kotvit ani nabírat cestující blíž než jednu námořní míli od těchto míst.

Rakousko: ticho podle obce

Nejbližší soused ti pokutu za plavky ve městě nedá, ale klid tam berou vážně. Celostátní zákon o nočním klidu v Rakousku na rozdíl od Německa nemá, o tom, kdy se smí sekat trávník nebo vrtat, rozhoduje každá obec sama. Neděle je přitom všeobecně den, kdy se hluk toleruje nejméně. Kdo to s rušením přežene, může podle rakouského webu The Local dostat pokutu od 700 eur ve Vídni až po 1 450 eur v Tyrolsku.

Pokud si tedy v apartmánu u sjezdovky pustíš v neděli ráno hudbu nahlas, nečekej, že sousedé zavolají, aby si přišli zatancovat.

Na závěr

Pravidla pro turisty se dají shrnout do jedné věty: chovej se, jako bys byl u někoho na návštěvě. Protože přesně tak to je. Místní tam žijí celý rok, ty jen dva týdny, a jejich trpělivost s turisty má, jak je vidět, svou cenu v eurech. Tak si užij moře, památky i bakšiš a domů přivez fotky, ne písek.

A kdyby ses chtěl vydat ještě dál na sever, mrkni, jaká pravidla platí v Longyearbyenu, kde se nesmí ani umřít. Kdo hledá cestu levně a bez letadla, najde inspiraci v článku o levných víkendovkách vlakem. A cestou se můžeš pochlubit, co všechno svět používá a neví, že je to české.

Zdroje

#Rasy69 #trochuovsem #zvedavost69